Lilo jako z konve a já vstala brzo. Měla jsem už delší dobu chuť vymyslet recept na piškoty pro psy – rozumějte – zdravější, než psí piškoty z obchodu. Za patnáct minut už jsem měla v míse hotové těsto. Kriticky jsem se na něho podívala a musela jsem konstatovat, že z toho piškoty nebudou.
[box background=#d1911b color=#fff]Nechám vás kousek nakouknout do svého Psího keksíku tam uvnitř, kde jsme jenom já a Aristo. A kočky zdržovačky :).[/box]
Včera jsem se vrhla do vymýšlení receptu na domácí vločkové piškoty pro psy. Chci se s vámi podělit o výsledek. Třeba to někoho z vás pobaví. Mě to spíš naštvalo. Když se ale dneska koukám na fotky, tak se směju a těším se na druhý pokus.
Proč se mi to nepovedlo napoprvé? Přehnala jsem to s množstvím tekutých složek a zeleniny a těsto bylo příliš vodnaté. Doufala jsem, že vločky vlhkost nasajou a bude to za chvíli dobré?! Za půl hodiny jsem otevřela lednici a ono to bylo lepší, ale strašně lepkavé! Co s tím?
Pšeničnou mouku v psích mňamkách vzhledem k alergiím některých psů prostě používat nechci – když tak si prostě rozmixuju ovesné vločky. Ale ty zrovna došly. Nemám sypkou ingredienci, kterou bych přidala – piškoty z toho opravdu nebudou. Tak co z toho lepidla udělám?
Před vánocemi jsem si koupila zdobící sáček. Je to pomůcka, kterou zatím běžně nepoužívám. Nejčastěji při pečení používám různé formičky a vykrajovátka. Ale sáček se zdobicí špičkou – ten jsem použila teprve poprvé o vánocích. Doufala jsem, že se mi podaří z toho těsta vytvořit alespoň hezké věnečky. O chuti jsem nepochybovala – tuhle mňamku Aristo jistě ocení. Ale ten tvar, ten se nedařil.
Já vím, že je psovi jedno, jaký má pamlsek tvar. Ale mě to jedno není! A do kuchařky nechci dát něco, co vypadá jako hovínko!
V těstě byla jemně nakrouhaná zelenina, takže to ze zdobícího sáčku lezlo různými směry – jen ne těmi správnými :). Po chvíli zkoušení na nečisto jsem to vzdala a na plech jsem prostě nasázela hovínka. Jinak se to nazvat nedá. Odpovídalo to barvou i tvarem :).
Něco takového se mi ještě nepodařilo. Těsta jsem měla docela dost, takže jsem zkusila ještě vyrobit pár kousků koláčků napěchováním do formiček. Nakonec jsem si řekla, že si aspoň na těch hovínkách natrénuju focení.
Vždycky fotím doma v obýváku u okna. Když jsem koukala do foťáku, mihnul se za oknem Aristo a doma se kolem přehnala naše kočka Lízinka a jeden kousek ukradla. Zrovna ten kousek koláčkového typu z formičky. Zrovna ten, o kterém jsme doufala, že by mohl být fotogenický.
Většinou se na kočky zlobím, když mi něco z mých psích mňamek ukradou, protože nikdy nevím, kolik kouksů budu potřebovat na focení. Tentokrát jsem se na ni nezlobila:). Jen si Lízi dej… Z výsledku jsem byla zklamaná a naštvaná na sebe, že se to nepovedlo napoprvé.
Takže jsem večer zavolala vrchního ochutnávače a dala mu ve vzteku celý podnos hovínek přímo pod jeho psí nosík :). Jak má Aristo ve zvyku, nejprve si vzal jeden kousek a popošel kousek dál si ho v klidu ochutnat. Pak se vrátil pro druhý a už u podnosu zůstal – vrhnul se na zbytek.
Než jsem se stihla od foťáku vzpamatovat, Aristo měl půlku hovínek v sobě :).
Rychle jsem zbytek zachránila, aby měl taky něco na další dny.
[box background=#d1911b color=#fff]Pokud se vám mňamky úplně vizuálně nepodaří, nevěšte hlavu, psímu mazlíkovi budou stejně chutnat![/box]
Ověřila jsem si, že v příští variantě vločkových piškotů se vydám stejným směrem použitých ingrediencí, ale soustředím se více na ty správné poměry, vlastní postup a konzistenci, aby se s těstem lépe pracovalo a výsledek byl více typu piškot.
Odladěný recept na psí vločkové piškoty najdete tady. Je bezlepkový :). Koukněte z jakých ingrediencí.
Pac a pusu,
